klasika

Ačkoliv nejsem zrovna příkladná křesťanka, do kostela alespoň jednou do měsíce jdu. Je to spíše taková ta záležitost „aby se neřeklo“ a aby si o mě zvědavé babky nepovídaly a nepřemýšlely neustále, kde a jestli vůbec sháním nějakého chlapa. Jsem sama už nějakou tu chvíli a právě proto mi tyhle jejich kecy lezou na nervy. Když si takhle o mně myslí, že jsem zbožná, nechají mě na pokoji.

Pracuji jako úřednice v jedné reklamní agentuře a nutno podotknout, že jsem ve své práci dobrá. V poslední době jsem očekávala každou chvíli povýšení, protože se zrovna před pár dny uvolnilo místo šéfa oddělení. Pan Hostovský, který ho až doteď vykonával, dostal menší infarkt a nyní pomýšlel na odchod do důchodu. Šíleně jsem o to místo stála, ale ředitel se stále ne a ne vyjádřit.

Procházela jsem se pražskými ulicemi a jelikož jsem už přesně dva roky byla nezadaná, tak jsem kromě po zajímavých kusech oblečení též koukala i po přitažlivých mužích. Dneska jsem jich napočítala pět. Každého jsem si pečlivě prohlížela a snažila se prozkoumat, jakou má výbavičku. Představovala jsem si, jak jsem s každým z nich v posteli. Jeden byl něžný, jeden to měl rád tvrdě. Při každé představě jsem více a více vlhla. Chlapa jsem neměla už dlouho a v tu chvíli mi přitažlivý připadal každý druhý, kterého jsem potkala. Toužila jsem po sexu jako zlatokopka po nablýskaném mercedesu.